A ne na jen tak ledajaké lodi – (A)VOID Floating Gallery kotvící na Vltavě pod Železničním mostem je loď velmi mimořádná a kultuře přející. Příznivcům NE‑BE a dobré literatury ji ostatně netřeba představovat. Pod záštitou a za aktivní pomoci našeho vzácného přítele, spisovatele, básníka a neúnavného propagátora (nejen) překladové a (nejen) nizozemské a vlámské literatury Josefa Straky a s laskavým svolením a podporou majitele lodi pana Ivo Slavíka se zde konala již mnohá čtení a literární večery autorů, jako jsou například Alexander Münninghoff, Jaap Robben či Thomas Möhlmann, často i za jejich účasti.

Tentokrát to však bylo trochu jiné. Hlavních hvězd večera bylo hned několik. A vlastně, když se nad tím tak zamyslím, hvězdami byli všichni, kdo toho večera na loď dorazili. Byla to v podstatě jedna velká oslava společného díla, v jehož realizaci či spíš dotažení až do vítězného konce na počátku práce málokdo věřil. O to větší jsme měli všichni radost, že se podařilo.

Když mě v červenci 2021 paní doktorka Irena Kozmanová, vedoucí oddělení nederlandistiky na FFUK, zlákala k účasti na projektu studentského překládání novely vlámské autorky Saskie de Coster In de rij voor de nachtboot (moje role spočívala hlavně v tom, že jsem studentům směla na překladatelských seminářích „kecat“ do jejich práce), v životě by mě nenapadlo, že budu o pár měsíců později sedět na skutečné lodi právě s Irenou a s těmito studenty třetího ročníku pražské nederlandistiky, se skutečnou Saskií de Coster, s generálním zástupcem vlámské vlády v ČR panem Koenem Haverbekem, s výtvarnicí Magdalénou Rajchlovou a se spoustou dalších milých lidí a společně se radovat z faktu, že výše zmíněná novela za pár dní vyjde v nakladatelství Karolinum v knižní podobě jako dárek pro čtenáře, kteří si ve vybraných knihkupectvím zakoupí knížku přeloženou z nizozemštiny. A to ještě prosím navíc v roce, kdy slavíme 100 let existence nederlandistiky na pražské Karlově univerzitě (o kongresu, kterým tyto oslavy vyvrcholily, se dočtete jinde v této ročence).

Večer byl zcela v režii studentů. Role moderátorky se ujala Myriam Zápalová, která postupně zvídavými dotazy potrápila každého, kdo se okolo projektu jen mihnul. Samozřejmě se četlo, z originálu (kdo jiný než sama autorka) i z překladu, a to v obou jeho verzích: ONA-ON (zde se úkolu zhostil Lukáš Felbr) i ONA-ONA (tady svůj hlas vypravěčce propůjčila Tereza Nedvědová). Anička Holíková promluvila o úskalích překladatelské praxe, a to i za další kolegy-překladatele, Evu Brejchovou a Barboru Genserovou.

Magdaléna Rajchlová s Myriam odlehčily náladu, když nám vysvětlily, že rozdíl mezi „dobrou“ a „výtečnou“ obálkou knihy je jako rozdíl mezi bavlněným a krajkovým spodním prádlem a Irena Kozmanová, díky jejímuž nadšení byli všichni (včetně Vlámského zastoupení v ČR a redaktorek paní Ivety Coufalové a Lenky Ščerbaničové) ochotni dělat nemožné na počkání a zázraky do tří dnů, se nakonec přiznala, že ani ona sama nevěřila, že by se smělý záměr vydat překlad knižně mohl takto vydařit.

Nadvládu mluveného slova na lodi toho večera vyvažoval krásnou hrou na zobcovou flétnu další ze studentských překladatelů Vladimír Šmejkal.

Bylo nám tam spolu na lodi všem moc dobře. Josef Straka a pan Slavík byli jako vždy báječní hostitelé a (A)VOID Floating Gallery sálala do chladné noci teplem a pozitivní energií. Covid, necovid…

Takže přátelé, prosím neztrácejte naději a věřte: zázraky se dějí!!!

FOTO Literární večer u příležitosti studentského překladu knihy Než přijede noční loď do češtiny, 19. listopadu 2021 / FOTO Hana Grohlová