Pieter Bruegel starší
Senoseč, dubový panel, 114 x 158 cm
Lobkowiczký palác, Praha

Lobkowiczký palác, jediný soukromý palác na Pražském hradě, obsahuje rozsáhlou uměleckou sbírku rodiny Lobkowiczů. Tato kolekce odráží bohatou tradici sběratelství v průběhu staletí.

Jedním z nejcennějších obrazů v této sbírce je dílo Pietera Bruegela Senoseč. Tento obraz je pozoruhodný nejen svými rozměry, ale hlavně tématem, který zobrazuje. Původně byl jedním ze šesti děl, zobrazujících roční období, která v roce 1565 namaloval Pieter. Bruegel pro venkovské sídlo antverpského obchodníka a sběratele umění Nicolaese Jongelincka. V šestnáctém století bylo zvykem nemalovat roční období v sérii čtyř, ale v sérii šesti obrazů. Rané jaro, Jaro, Rané léto, Léto, Podzim a Zima. Názvy šesti obrazů z roku 1565, které se používají od konce devatenáctého století, se však liší: Ponurý den, Jaro (již od 17. století pohřešované), Senoseč, Žně, Návrat stáda, Lovci ve sněhu.

Jak, kde a v jakém sledu obrazy kdysi visely, se lze dnes jenom domnívat. S největší pravděpodobností byly určeny pro jídelnu venkovského sídla, kde si je hosté mohli prohlédnout a kde obrazy mohly být námětem rozhovoru. Předpokládá se, že rozhodně nevisely na zdi jeden vedle druhého jako souvislá řada, ale že byly pravděpodobně zavěšeny na dvou nebo třech stěnách jídelny, a to v úrovni očí. Okno uprostřed čtvrté zdi poskytovalo pak výhled do přírody.

Bruegelovy obrazy nezůstaly dlouho na místě, pro které byly určeny. V roce 1594 byly zakoupeny městem Antverpy a darovány arcivévodovi Ernstovi Rakouskému. V roce 1659 bylo do umělecké sbírky arcivévody Leopolda Wilhelma Rakouského převedeno pouze pět obrazů této série.

Po rezignaci Leopolda Wilhelma jako místodržícího Jižního Nizozemí byla sbírka přemístěna do Vídně. V osmnáctém století byly v rámci císařských sbírek v galerii Gemäldegalerie ve Vídni umístěny čtyři obrazy z této série, a to Ponurý den, Žně, Návrat stáda a Lovci ve sněhu. Žně byly později, v roce 1919, získány Metropolitním muzeem v New Yorku v důsledku dědictví a prodejů.

Senoseč byla pravděpodobně v roce 1784 součástí dědictví Ferdinanda Phillipa, knížete z Lobkowiczů. Od té doby je v majetku této rodiny, i když s častými dramatickými přestávkami. V roce 1870 byl tento obraz uveden na převodní listině při stěhování Lobkowiczkého sídla z Bíliny do Roudnice. V letech 1941-45 byl obraz Němci zkonfiskován pro budoucí Führerovo muzeum. V roce 1946 byl komisí Central Art Collecting Point předán Národní galerii v Praze jako výpůjčka od knížete Maxe Lobkowicze. V roce 1962 tato výpůjčka propadla a obraz zůstal v Národní galerii. Oficiálně byl vrácen knížeti Martinovi Lobkowiczovi v roce 1992 a do roku 1997 zůstal zapůjčen v Národní galerii. V roce 1997 byl panel součástí výstavy „Umění šesti století“ na zámku Nelahozeves.  Od roku 2007 je obraz ve stálé sbírce Lobkowiczkého paláce v Praze.

Obraz Senoseč (De vroege zomer) je jediný z celého cyklu, který není podepsán ani datován.  Divák shlíží z vyvýšené pozice do jasné, rozlehlé krajiny s vysokým horizontem, ve které se odehrávají charakteristické polní práce venkovských obyvatel. Obraz je tvořen třemi pruhy: v dolní části lze vidět barvy v různých odstínech hnědé, prostřední je tvořen pruhem okrových a nazelenalých odstínů a v horní části převládají různé odstíny světle modré. To vytváří atmosférickou perspektivu.

V popředí vede cesta, u které stojí kaplička Panny Marie. Dvě skupiny venkovanů kráčí opačným směrem. Dívky s hráběmi jdou směrem k brance, která vede na louku. Na pravé straně je zobrazena skupina trhovců odvrácených od diváka, jejich hlavy jsou skryty pod koši naplněnými jahodami a třešněmi. Selka sedí na koni, který táhne sáně s košíky ovoce a zeleniny. Zcela vlevo v rohu sedí sedlák, který brousí kosu. Ve středu obrazu je vidět venkovany při kosení, hrabání a nakládání sena na vůz. V druhém plánu vidíme několik venkovských stavení, vesniček a kostel s farou. V jedné z vesnic se odehrává slavnost s lukostřelbou na ptáka na vysoké tyči. Na vyčnívající skále v levé horní části panelu jsou situovány různé budovy a na vrcholu jedné ze skal stojí hrad. Mnoho malých postav kráčí po cestách nebo šplhá po skalách. Daleký výhled v modrých tónech zobrazuje kopcovitou a mlhavou krajinu a opevněné město na meandrovité řece. Prozářené nebe evokuje atmosféru teplého letního dne. Detaily tohoto obrazu jasně ukazují, že Bruegel nebyl vyškolen pouze jako malíř, ale také jako miniaturista.

Celý tento obraz dýchá harmonickým splynutím člověka s krajinou. Nehrozí zde žádné napětí ani hrozba ze strany přírody. Vyobrazení lidé nemají žádné groteskní rysy, které se často objevují v Bruegelových kresbách nebo obrazech. Vše na tomto obraze bylo malováno s velkým smyslem pro detail a celek. Na obraz se můžeme dlouho dívat a pokaždé objevit něco nového.

Během své cesty do Itálie v letech 1551-54 se Bruegel seznámil s pracemi italských malířů, zejména s dílem Tiziana a s koloritem benátských malířů. Bruegel byl však nejvíce po dojmem ohromující alpské přírody. Lze si představit hluboký dojem, jaký alpské vrcholy, rokle, skály, lesy s vysokými stromy a vodopády učinily na mladého muže, který přišel z rovinaté vlámské krajiny. Z jeho cest po Itálii se nedochovalo mnoho skic nebo kreseb, většina krajinářských kreseb byla vytvořena až po jeho návratu do Antverp, ale všechny svědčí o Bruegelově fascinaci horami a přírodou.

Karel van Mander v popisu života Pietera Bruegela ve své Malířské knize z roku 1604 píše: „Na svých cestách namaloval mnoho pohledů podle přírody, takže se říká, že když byl v Alpách, všechny ty hory a skály spolykal, a když se vrátil domů, že je zase vyvrhnul na plátna a desky, tak věrně v tomto a jiných ohledech následoval přírodu.” (citace z překladu Rubena Pellara).

Celý cyklus je považován za první autonomní obraz krajiny v západním malířském umění. Na velké výstavě Pietera Bruegela staršího ve Vídni v roce 2019 byly obrazy těchto ročních období vystaveny společně. Z pěti zachovaných panelů byly vystaveny čtyři. Tři ze sbírky samotného Kunsthistorisches Museum a čtvrtá Senoseč ze sbírky Lobkowicz. Obraz Žně, který je v majetku Metropolitního muzea v New Yorku nemohl být zapůjčen.

Skutečnost, že je možné vidět a obdivovat tento velkolepý obraz v Lobkowiczkém paláci v Praze, je možná stejně ohromující, jako kdysi byly Alpy pro Pietera Bruegela.

Překlad textu z nizozemštiny: Petra Schürová